Pij, Anno!

4. března 2011 v 19:29 | Zmražená Opice |  Naše příhody
Asi před rokem (nebo možná to bude ještě dávněji) mě napadlo, že bych se mohla učit hrát na klavír. Bylo to zrovna v době, kdy jsem se v naší rodině zapojila do kampaně "Vyhoďte to piáno z domu, tady jenom zabírá místo ,stejně na něj nikdo nehraje, a navíc je úplně rozladěné". A tak jsem se dlouho rozhodovala, jestli mám chodit nebo nemám. Než jsem se rozhodla (k rozhodnutí mě nakonec přiměla jedna skladba, která je údajně z filmu Stmívání, ale v tom filmu nezazní, a tak jsem se jí část naučila zahrát), bylo už moc pozdě na to, abych se zapsala do hudebky, ale naštěstí (?) jedna skvělá organizace (L.)u nás pořádala hru na klavír ve dvojicích. Zajímalo mě, co to bude, a tak jsem se přihlásila.

Na první hodině jsem se nestačila divit. Byla jsem ve dvojici se sedmiletou holčičkou, a učitelka nám během první hodiny ani nedovolila sáhnout si na klavír. Ani ho neotevřela. Prostě nic. Já jsem narozdíl od té holčičky uměla noty a věděla jsem, kde jsou na klavíru, a dokonce jsem i uměla zmáčknout klávesy. Učitelka mi to ale nevěřila a nechtěla si to ověřovat, a tak jsme celou první hodinu jako blbci pokládaly a různě skládaly ruce na stole, přičemž každé z nás se učitelka věnovala patnáct minut.
Když jsem přišla na druhou hodinu, učitelka už i otevřela klavír. Dokonce mi i dovolila na něj sáhnout. Pak mi i ukázala noty, a řekla mi, ať podle nich hraju, tak jsem hrála. Hrála jsem to normálně rychle a ne šnečím tempem, což se učitelce nelíbilo, chtěla, abych si u toho nahlas počítala tak, že jedna doba trvala přibližně minutu. Tak jsem si během "svých" dvaceti minut (když zrovna u piána neseděla ta malá holčička) zahrála pět celých taktů, a odešla jsem. A už jsem se tam víckrát neukázala. (Jako důvod jsem uvedla to, že mě hra na klavír nenadchla tak, jak jsem čekala.)
Nechápala jsem smysl toho učení ve dvojicích, zvlášť když jsme s tou malou holčičkou byly na úplně jiné úrovni (neříkám, že já jsem klavírní virtuos, ale pochopte, té holčičce bylo teprve sedm let), a stejně se každé věnovala zvlášť. Proč jsme tam musely být najednou? A navíc ta učitelka byla celkově divná, a pěkně mě odradila od další hry na klavír.

Pak jsem se přihlásila na klavír do normální hudebky. Pak jsem ale dostala strach, že mi dají třeba tu samou učitelku, co už jsem u ní byla na dvou hodinách, může přece pracovat pro L. i pro hudebku ne? Co bych jí asi řekla? Byl by to zřejmě pěkný trapas :)
Naštastí mi ale dali někoho jiného, a už první hodinu mě učitelka posadila ke klavíru, a tak jsem jí zahrála asi půlku té skladby, co je údajně ze Stmívání, a povedlo se mi to aspoň pětkrát zvorat, protože klávesy zněly jinak než ty u nás doma (ty na našem piánu zní velmi rozladěně a nedá se ani pořádně poznat, jestli klapka, kterou jste zmáčkli, je z pravé nebo lévé půlky klavíru, a jestli to náhodou jenom nezavrzaly nějaké dveře). Ale učitelka byla z toho nadšená (a hned mi nabídla jenu čokoládovou Mozartovu kouli). Vypatávala se mě, kdo mě to naučil a jestli jsem už někam chodila, tak jsem jí popravdě řekla, že mi kamarádka řekla, jak se hraje v basovém klíči, a že zbytek jsem si tak nějak poradila. Zatajila jsem jí ovšem skutečnost, že takhle ta skladba vypadá po půlročním trénování :D Pak mi učitelka ve zbytku hodiny podívala něco ze svého života, já jsem jí taky něco povídala, a pak už najednou bylo moc pozdě, byla tma, a ona se mě hrozně bála pustit domů. Řekla jsem jí, že se dokážu domů dopravit sama, ale ona trvala na tom, že jí mám dát číslo na rodiče, a že jim zavolá. Snažila jsem se jí vysvětlit, že máma je v práci, a táta taky určitě ještě nebude doma, ale nakonec jsem jí dala číslo na tátu. Tak mu zavolala, ale táta jí řekl, že už si vypil jedno pivko, a tudíž nemůže za volant. Pak mi ho dla k teelfonu, a já nevěděla, co mu mám říct, když jsem doopravdy nechtěla, aby pro mě přijel, ale nemohla jsem to říct nahlas, protože vedle mě stála učitelka, tak jsem mu chvíli jen říkala "Ne, to je v pohodě, já se dostanu domů sama, nedělej si starosti, já teď půjdu na autobus, opravdu nepotřebuju odvézt" a tak podobně. Učitelka neměla velkou radost z toho, že mě pouští domů samotnou (jako bych nikdy nejela v šest nebo v sedm v zimě sama domů!), tak mě aspoň stokrát upozornila na to, abych si dala pozor a nevběhla třeba pod auto nebo tak něco, a tak jsem nakonec musela celou cestu stejně utíkat, protože mě zdržela a mě jel autobus už za pár minut.
To byla má druhá učitelka na klavír.

Pak onemocněla, a já svou druhou klavírní lekci měla mít u jiné učitelky. Tak sjem za ní přišla, a byla tam se mnou ještě jedna holka (byla to suplovaná hodina, a tak jsme prostě byly spojené). Učitelka nejdřív něco půl hodiny povídala (o tom, jak jí přijde, že každé znamení vnímá jinak hudbu a tvrdila mi, že já, jakožto býk, nedokážu něco zahrát aniž bych to předtím slyšela, což je tak trochu pravda, protože já prostě moc neumím hrát podle dýlky not... ale natruc jsem se naučila jednu zjednodušenou verzi skladby bez poslechu... akorát jsem si nevšimla, že je ve tříčtvrtečním taktu, a hrála jsem jí na čtyři doby-tu jednu dobu jsem si tam prostě přidala, protože to tak znělo líp :D). Když dopovídala, posadila se k piánu ta druhá holka, něco jí zahrála, a pak sjem si tam měla sednout já. Zahrála jsem jí cosi, co původně měla být známá skladba z Amélie (zazněla taky v nějaké reklamě na Mattoni), ale jedna část mi prostě nejde (z velké části je to ale způsobeno tím, že na našem piánu to není slyšet, protože se nám moc rozeznívají všechny tóny, nebo spíš "tóny"). Ta učitelka ze mě byla zase nadšená. Taky se mě vyptávala, kdo mě to naučil, tak jsem jí zase řekla, že sama. Dokonce jsem se to naučila asi třikrát, protože dvakrát jsem se to naučilo špatně a na našem klavíru jsem nepoznala, že to k sobě prostě neladí. A učila jsem se to taky během několika měsíců, ale to už učitelku nezajímalo :D
A pak ta učitelka řekla, že má nějakou další práci a jestli nevadí, když nás pustí dřív.

Tak jsem byla celkem na čtyřech lekcích klavíru. Na prvních dvou jsem se ke klavíru dostala asi tak na stejnou dobu jako v těch dalších dvou, ale v té hudebce to bylo rozhodně lepší. Zatímco na hudebce mě učitelka kritizovala za to, co mi šlo, akorát jsem to nehrála rychlostí jedna nota za minutu, v hudebce mě zatím chválí za to, co kazím. Ale mám aspoň hodnou a hezky upovídanou učitelku a vypadá to, že hodlá respektovat to, že já si budu hrát jen to, co se mi líbí a ne to, co mi někdo prostě přikáže :) (Třeba můj "učitel" na kytaru to ani po roce a půl stále nepochopil.)

A tím bych zřejmě zakončila tento článek, který původně měl mít nějakou pointu a vím, že jsem tu i chtěla někam připsat nějaký velký podvod, ale než jsem dopsala první dva odstavce, tu pointu jsem zapomněla, ale nechtěla jsem zklamat Olivu (mimochodem naši velkou hudební skladatelku, jejíž hity budou jistě brzo vyhrávat ve všech rádiích) , a tak jsem na její přání tenhle zdlouhavý a nudný článek dopsala :D

Hrajete taky na něco? Na co? baví vás to? A neznáte náhodou nějakou hezkou a ne moc složitou skladbu na klavír?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 no-u-it no-u-it | Web | 4. března 2011 v 20:00 | Reagovat

Ahoji:D
Ja hraju na klarinet, jako jedna z velmi mála holek...Učím se v hudebce už 4. rokem a mám fakt supr učitele:D
Skladbu? Mám strašně ráda River Flows in you taky ze Stmívání...Je celkem těžká ale ty jsi asi fakt šikovná, takže to zvládneš...Já ji hrát nemůžu(nj je to klavírní skladba.)
PS: Máš fakt pěkný a "kvalitní" blog:-)

2 vyvrtaná oliva vyvrtaná oliva | Web | 4. března 2011 v 20:55 | Reagovat

Tak to jsem ráda, žes to teda kvůli mně dopsala. :-) Já ovládám všechny hudební nástroje... jenom na ně neumím hrát. Musím říct, že ta tvoje první učitelka na klavír byla vážně "DIVNÁ" :D, myslela jsem si to už poprvé, co jsem jí viděla, ale nechtělas mi to věřit. To, jak mě vyhodila z tvojí hodiny, když jsem se na tebe - teda spíš vlastně na její výuku :D- přišla podívat, bylo taky super.

3 vyvrtaná oliva vyvrtaná oliva | Web | 4. března 2011 v 20:56 | Reagovat

Skladeb na piáno, které bychom si spolu mohly zahrát, znám hodně, ale asi nejsou lehký :D

4 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 5. března 2011 v 18:38 | Reagovat

[1]:Jo, to je přesně ta skladba, kterou hraju. Ale moc jí neumím, umím to oběma rukama tak do půlky, a pořád to u toho vorám, dál už jenom jednou rukou :D

[2]: Nechápu, co jí na tom vadilo. Možná se bála, že jí třeba i ty řekneš, že tam po nás chce blbosti a že je to celé blbost :D

5 Moniska Moniska | Web | 6. března 2011 v 13:22 | Reagovat

Já na nic nehraju, mě hudba moc nezajímá.

6 Vydruška Vydruška | 25. března 2011 v 10:14 | Reagovat

Ahoj, máš hezký blog :)
Hraju na kytaru i na klavír a musím říct, že klavír mě teda baví víc. Dokonce chci jít studovat pedagogiku hudební výchovy. Hrozně ráda hraju. Ale máš pravdu, že hrát pomalu a počítat primitivní noty je strašná nuda. Naštěstí mám strašně hodnou učitelku, která mně dává i hezký skladby, takže si nemůžu stěžovat :-)

7 Amestea Amestea | Web | 26. března 2011 v 20:18 | Reagovat

No... Tak to gratuluji k učitelce. :-)
Na co hraju?
...Flétna (A+), Příčná flétna, keyboard, na kytaru umím dva akordy... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama